47. kapitola - Eso v rukávu - 2. část
Probudily ho až nějaké podivné rány. Chvíli mžoural před sebe a pak vyděšeně vyletěl na nohy. „Zloději!“ napadlo ho v první chvíli. Seběhl dolů, ale jakmile nakoukl do obýváku, zjistil, že se mýlil.
„ Siriusi!“ vydechl. Jeho kmotr klečel u pohovky, na které ležela jeho přítelkyně. Vypadala bezvládně. „ Co se stalo?“ vypálil vyděšeně.
„ Pak ti to řeknu, teď mi pojď pomoct!“ Sirius sebral opěradlové polštáře a hodil je někam za sebe, aby jí udělal víc místa. Harry si všiml, že žena má po celém těle spousty modřin, oděrek či řezných ran. Celkově vypadala, jakoby jí právě přinesli z bitvy.
„ Podrž to tady!“ nakázal Sirius a o kus ustoupil, aby Harry mohl chytit kus látky přilepený k boku. „ Pořádně to drž! Dojdu pro lektvary!“ Sirius odběhl někam ke sklepu a Harry jen nečinně klečel na koberci a tiskl látku. Nakonec přeci jen byla zvědavost větší a on obvaz kousek odtáhl, aby se podíval, co se jí stalo. Se zkřiveným obličejem zase hadr přimáčkl zpět. Ta rána byla krvavá, hluboká a hnusná.
„ Ukaž,“ ozval se Harryho kmotr a klekl si vedle něho s náručí plnou malých lahviček. Jednu z nich odšrouboval, mírně odhrnul zkrvavený obvaz a nalil tekutinu na ránu. V tu ránu se ozvalo syčení a celou místnost naplnil smrad, jakoby se někde pálilo maso. Oba znechuceně odvrátili tvář.
Když však Sirius sundal látku, po ráně nebylo ani památky. „ Dobrý,“ vydechl a s další lahvičkou v ruce se jal ošetřovat další rány.
„ Co se stalo?“ hlesl Harry. „ Měl jsem o vás strach.“
„ Jean šla ke Zlomenýmu koštěti. To je jeden hnusnej pajzl v Londýně, měla se tam setkat s překupníkama. Ale nejspíš někdo dal hlášku, že tam je, protože se tam vřítil pořádnej oddíl Bystrozorů. Jenže když ostatní překupníci zjistili, že je na ní vypsaná odměna, tak ji chtěli taky chytit, aby jim z toho něco káplo. No a nějakou... sakra, tohle je nějaký hluboký... dobu si ji kradli navzájem mezi sebou. Pak jí chytli nějaký... nevím, co to bylo... na Bystrozory neměli moc vychování, i když... prostě z ní začali tahat informace. Pěkně to od nich schytala. Naštěstí se mi ji podařilo odtamtud dostat, než ji odvedli pryč. Má dost, moc se s ní nemazlili.“ Obvázal jí pořezanou ruku, do pusy nalil nějaký posilovací lektvar a oděrky namazal léčivou mastí.
„ Jak je na tom?“
„ Snad to bude dobrý. Je hlavně vysílená,“ řekl Sirius, strčil jí pod záda polštář a přikryl dekou. Na čelo pak vtiskl drobný polibek.
„ Kde...“ ozvalo se slabé zasténání. Muž si k ní okamžitě přisedl. „ Klidně lež, jsi doma. Už to bude dobrý.“
„ Kde je...“ polkla, „ Prcek?“
„ Nahoře,“ odpověděl Harry pohotově. „ Dojdu pro něj,“ dodal a vydal se nahoru do pokoje. Lehce, aby ho nevzbudil, vzal malého Siriuse do náruče a pomalu s ním sešel ze schodů.
„ Tady ho máš,“ usmál se na ni a položil jí klučinu na hruď. Slabě se usmála a lehce přitiskla dítě k sobě.
„ Už to bude dobrý. Vyspi se,“ šeptl k ní Sirius a oba se sebrali a společně si šli sednout do kuchyně. „ Ježíši, já jsem mrtvej,“ postěžoval si Sirius a protáhl si bolavá záda. Harry vytáhl nějaké toasty, které zbyly od rána a Sirius je všechny snědl na posezení.
„ Myslíš, že jim o mě něco řekla?“ napadlo potom Harryho.
Kmotr zavrtěl hlavou. „ Pochybuju. Oni se na to hlavně neptali. Chtěli vědět plány Smrtijedů, tys je nezajímal. Už jsi minulost,“ dodal. „ Ale nejspíš to tak je lepší.“
„ Hm,“ přikývl Harry zdráhavě. „ Nejspíš je.“
„ Dobrý ráno,“ pozdravil druhý den, když se přiloudal do kuchyně. „ Ahoj Jean,“ usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala. Tvář měla stále plnou škrábanců a modřin, ruku v obvazu, ale jinak vypadala spokojeně. „ Vypadáš docela živě. Na to, jak jsi vypadala včera,“ ušklíbl se.
„ Ty taky nevypadáš nejhůř na to, že jsi tu měl dva dny prcka na starost,“ oplatila mu.
„ To víš, umím si na to najít lidi. Ewelin se o něj hlavně starala, já jen asistoval,“ odpověděl na její nevyřčenou otázku. „ A taky jsem dostal školení. Jsem teď plnohodnotná chůvička, viď, mrně,“ zašklebil na dítě, které k němu natahovalo malé ručičky.
Jean se jen zasmála. „ Tak toho budem muset náležitě využít.“
„ To bych radši neriskoval,“ ušklíbl se Harry a vyšel velkým francouzským okem ven na jakousi malou terásku. Venku bylo krásně a on měl z nějakého důvodu strašně dobrou náladu. Kdyby to bylo možné, tak tohle by bylo ideální počasí na famfrpál. Ale teď když věděl, že to nepůjde, měl chuť se celý den prostě jen válet. Slastně se protáhl.
„ Je krásně, co?“ ozval se za ním hlas jeho kmotra.
„ To je,“ přikývl.
„ Jak říkával James, přesný košťatový počasí,“ usmál se Sirius a opřel se o zábradlí vedle něho. „ Většinou pak taky dostal od Lily koštětem po hlavě, protože jakmile se dostal se Zlatonkou na hřiště, byl nezastavitelnej.“
Harry se musel zasmát. Úplně si svoje rodiče dokázal představit. Pak se však mezi nimi rozhostilo ticho.
„ V noci jsem tě slyšel,“ řekl Sirius po chvíli. Harry se na něj nechápavě podíval. „ Šel jsem se podívat na mrně... a když jsem viděl, že tam jsi ty a povídáš si s ním...“ zbytek věty nechal viset ve vzduchu.
„ Jo, ty myslíš tohle,“ kývl Harry a sklopil hlavu. V noci mluvil o všem... o všem, co ho trápilo, co si potřeboval srovnat v hlavě... o věcech, které se nahlas bál třeba i říct. Všechno, co se mu honilo hlavou.
„ Už ses rozhodl?“ zeptal se Sirius po chvíli ticha a zahleděl se někam dopředu. „ Já.... nechci, aby sis myslel, že tě tu držíme.... nebo tě do něčeho nutíme... jen...“ zarazil se, „ jen bych ti rád řek, že ať se rozhodneš jak budeš chtít... budu stát za tebou. Vždycky,“ lehce po poplácal po zádech a vydal se zpátky do domu.
„ Já už jsem se ale rozhodnul,“ řekl skoro nezaujatě, ale i když se neotočil, věděl, že se jeho kmotr zarazil.
„A?“ zeptal se jen.
Harry chvíli jen stál a pozoroval špičky bot. Nevěděl, jestli to má vyslovit nahlas. Nakonec se přeci jen otočil ke kmotrovi. „ Ron z Hermionou mi strašně chyběj,“ řekl a na chvíli se odmlčel. „ Ale myslím, že nejdřív se budu muset naučit tahat esa z rukávu.“
Já taky
(Susan Topperová, 22. 6. 2006 20:09)