Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola - 4.červenec

4. 2. 2007

Slunce pomalu zapadalo a na obzoru už zářily jen zbytky paprsků a červánků.Lidé,kteří ještě zůstávali venku jakoby ani nevnímali,že noc se opět ujímá vlády.Rušný denní shon nebere konce a to ani o prázdninách,které začaly před čtyřmi dny.Většina dospělých se unaveně vrací po celodenní práci zpět ke svým rodinám a jejich ratolesti si užívají tolik vysněné letní prázdniny a to všechny.I když jedna výjimka se přeci jen najde.Ten koho mám na mysli žije v Kvikálkově v Zobí ulici číslo 4.

Hubený,patnáctiletý chlapec s úhlově černými vlasy,kulatými brýlemi a s tenkou jizvou na čele připomínající blesk právě seděl ve svém pokoji a zamyšleně se díval z okna.Měl opravdu co k přemýšlení a ani si neuvědomil že už třetí den přemýšlí o tom samém.Stále měl před očima ten osudný den.Ať už spal nebo ne,pořád se vracel,jako nikdy nekončící noční můra.Byl na ministerstvu kouzel v oddělení které se nazývá odbor záhad.Vydal se sem ze svými přáteli zachránit svého kmotra o kterém si myslel,že ho zajal Lord Voldemort,postrach kouzelnického světa,opak byl ale pravdou.Když dorazily na odbor záhad do místnosti ve které byly uloženy věštby musely čelit vpádu samotných smrtijedů,nejvěrnějších stoupenců pána Zla.Těm totiž šlo právě o jednu z těch věšteb.Smrtijedi se pokoušeli získat věštbu po dobrém,leč marně.Následně se strhla nefalšovaná kouzelnická bitva,přičemž na jedné straně stáli mocní černokněžníci a na straně druhé skupinka šesti dětí nazvaných Brumbálova armáda.Bitva již trvala několik minut.Zranění byly na obou stranách,ovšem smrtijedi měli početní převahu a hlavně větší kouzelnickou moc.Členové Brumbálovy armády odpadávali jeden po druhém,až zbyly už pouze dva schopní boje.A právě v tom okamžiku,kdy už se zdálo,že je všechno ztraceno objevila se nečekaná pomoc.Na pomoc Brumbálově armádě přišel tajemný Fénixův řád,společenství čarodějů kteří bojují proti pánovi zla už od jeho získáni moci.Mezi těmito členy byl i kmotr chlapce s jizvou na čele.Bitva začala nanovo.Mocné kouzla a kletby poletovali po místnosti,většina věšteb byla již zničených.Ta po které tak úpěnlivě šli smrtijedi zůstávala u chlapce s jizvou.Většina kouzel právě směřovala na něj.Vyhýbal se jim jak jen to šlo.Až do chvíle kdy ho zasáhlo kouzlo a on upustil tu kouli,věštbu která skrývala jeho osud.Vyletěla do vzduchu a rozbila se nedaleko od něj.Kvůli bitvě která stále pokračovala nikdo neslyšel co věštba obsahovala.Ani ne minutu poté se otevřeli dveře a v nich stál jediný kouzelník,kterého se pán zla bál.Albus Brumbál.Poté co vstoupil se většina smrtijedů pokusila utéct nebo přemístit.Starý kouzelník je jednoho po druhém pochytal.Ovšem jedna dvojice nebrala nově příchozího v potaz.Smrtijedka Belatrix Lestrangeová a Sírius Black.Bojovali stále dál i když už bylo víceméně dobojováno.Belatrix vyslala na Siriuse kouzlo,které už nestihl odrazit,to ho zasáhlo a Sírius přepadl přes jistý kamenný oblouk,na druhé straně se už ale neobjevil.A právě tento okamžik se chlapci neustále vracel na mysl.

,,Pottre“zahřímal hlas Strýce Vernona.

Harry sebou polekaně trhnul jako by dostal zásah elektrickým proudem.Dveře pokoje se rozlétly dokořán a na prahu stál strýc Vernon.Harry na něj pohlédl a viděl jak se mu jeho mroží knír třese vztekem.

,,Hodláš toho svýho holuba pustit dovnitř nebo mu snad mám dát pozvánku,vždyť za chvíli vzbudí celou ulici“pronesl naštvaně a práskl s Harryho dveřmi.Hned jak strýc zmizel za dveřmi se Harry zvedl ze židle a šel otevřít okno.V mžiku dovnitř vlétla jeho sněžná sova a cestou ke své kleci pobouřeně pískala.

,,promiň Hedviko“řekl chlapec a posadil se na postel k nočnímu stolku na které stála Hedvičina klec a pohladil Hedviku po peří,byla na lovu a přinesla si sebou mrtvou krysu.

Poté se rozhlédl po pokoji.Na první pohled by se mohlo zdát,že Harryho pokoj je tak trochu i skladiště,všude po pokoji byly rozházené různé knihy,přičemž jejich názvy by obyčejným lidem připadali nanejvýš zvláštní stálo na nich třeba kouzelnické rostliny a byliny nebo nebezpeční tvorové 21.století.To ale nebylo zdaleka to nejpodivnější kromě těchto knih tu byli i takové,jejichž obrázky se dokonce pohybovali.A to nemluvím o celé řadě kotlíku a různých flakónek s nejrůznějšími přísady.Pod postelí měl pak uložený kufr a v něm kromě váčku s penězi i dva opravdové poklady.Neviditelný plášť a Pobertův plánek.Dále pak vedle dveří měl,o skříň opřenou další vzácnou věc,své koště s přízračným názvem Kulový blesk.Harry totiž nebyl jen tak obyčejný kluk.Byl to čaroděj,který již pět let studuje na škole čar a kouzel v Bradavicích.Na prázdniny se ale musí vracet sem,do Zobí ulice.Zde totiž žijí Harryho jediní příbuzní.Strýc Vernon,teta Petúnie a jejich vypasený synáček Dudley.Dursleyovi už od malička Harryho nesnášeli a dávali mu to také najevo.Jejich zášť se ještě prohloubila když začal studovat v Bradavicích.Dursleyovi jsou totiž mudlové,tedy lidé kteří neumějí kouzlit a kouzly opovrhují.Ještě vloni musel mít všechny věci a to i hůlku zamčené pod zámkem.Letos tomu je jinak,protože když se před pár dny vrátil Bradavickým expresem čekali ho kromě Dursleyovích na nádraží také členové Fénixova řádu.A strýc Vernon,poté co potkal Pošuka Moodyho,který mu více méně řekl že si to sním osobně vyřídí jestli se k Harrymu nebudou chovat slušně, dovolil mu mít všechny své věci u sebe.Přešel k otevřenému oknu a když už se ho chystal zavřít, zdálo se mu jako kdyby viděl něco se mihnout mezi keři naproti přes ulici.Znejistěl.Rukou si preventivně zkontroloval,že má v kapse hůlku a znovu se zahleděl na to místo.Venku se ovšem nepohnula ani větvička.Zmatený Harry dovřel okno a došel ke dveřím.Jeho žaludek se totiž začal hlasitě dožadovat nějakého jídla.

Vyšel z pokoje,přešel přes chodbu a po schodech dolů do přízemí.Už v polovině schodiště slyšel naštvaný hlas Dudleyho.

,,… proč musíme jít oblečení v tomhle.Vypadám jak tučňák“

,,ale vždyť ti to tak sluší drahoušku“roplívala se teta Petúnie.

Harry mezitím došel až do obývacího pokoje,ve kterém byly všichni tři Dursleyovi.Strýc Vernon měl na sobě svůj nejlepší oblek a snažil se před zrcadlem marně si uvázat kravatu.Uprostřed místnosti stál Dudley a tvářil se nad míru rozčarovaně.Zdálo se že se do svého obleku napasoval jen s největším úsilím.Kolem něj poletovala teta Petúnie,která na sobě měla černý kostýmek.Takže ať už Dursleyovi mají namířeno kamkoli,podle Harryho mínění vypadali všichni jako kdyby šli na pohřeb.

,,někdo umřel“zeptal se Harry.V tom se na něj otočily tři páry očí,Harryho si do té doby nikdo nevšímal. 

,,nebuď drzý ty holomku jeden“zavrčel od zrcadla strýc Vernon.

,,vždyť jsem se jen zeptal“řekl nevinným hlasem Harry.

Strýc Vernon přešel k Petúnii,aby mu pomohla uvázat kravatu se kterou si tolik nevěděl rady.

,,jdeme na večeři,jasné“řekl stroze Vernon směrem k Harrymu.

,,a co mám dělat já“zeptal se Harry,kterého ani v nejmenším nepřekvapovalo že zůstane doma.

,,ty“probodl ho Vernon pohledem pak se zlomyslně ušklíbl

,,neboj obstaral jsem ti hlídání“

Harry na něj nevěřícně koukal,to snad nemyslí vážně.Ještě než stačil Harry něco namítnout Vernon pokračoval.

,,paní Figgová by tu měla každou chvílí být.“dokončil Vernon.

Harry si mocně oddechnul,paní Figgová,Harryho sousedka,ta přece patří do řádu.Dozvěděl se to v loni když čelil útoku Mozkomora.

,,večeři máš v kuchyni“ozvala se protentokrát Petúnie.

Strýc se podíval na hodiny visící na stěně,ty právě ukazovali čtvrt na devět.

,,myslím že už bychom měli jít“řekl Vernon

Petúnie i Dudley přešli do haly,kde se obuli a vyšli ven.Harry došel ke dveřím,když v tom mu položil Vernon ruku na rameno a otočil ho čelem k sobě.

,,jestli něco provedeš,cokoli,tak si mě nepřej“zavrčel výhružně.

Harry na něj chladně pohlédl a stejně chladným hlasem se zeptal:

,,copak,to nemáte strach,že se tady zastaví na návštěvu Pošuk Moody“

,,jestli se někdo z toho vašeho spolku jenom přiblíží k dveřím mého domu tak sním pěkně vyběhnu“poslední slova už doslova na Harryho zakřičel,ten však zůstával klidný na takové výstupy byl už zvyklí.

,,vážně a jak byste to udělal“zeptal se Harry.Vernon už byl rudý vzteky a nejspíš by hádka ještě pokračovala,kdyby se za strýcem neozval starý ženský hlas.

,,promiňte“ozvalo se Vernonovi za zády.

Tam stála hubená starší žena s hnědýma očima a vrásčitým obličejem.Dívala se Vernonovi přímo do tváře,přesto však na Harryho potají mrkla.Ten se pousmál a byl rád že vidí někoho z řádu.

,,dobrý večer paní Figgová“pozravil nuceně klidným hlasem Vernon.

,,dobrý pane Dursley“odpověděla paní Figgová

,,myslím že bychom kolem desáté měli být zpátky“prohodil směrem k paní Figgové

,,nedělejte si starosti já to zvládnu“odpověděla paní Figgová.

Strýc Vernon hodil po Harrym ještě jeden nenávistný pohled a vyšel ze dveří,které paní Figgová zavřela.Chvíli na to už bylo jen slyšet zvuk motoru a odjíždějící auto.

Paní Figgová se otočila k Harrymu a usmála se na něj.

,,ahoj Harry jsem ráda že tě zase vidím“

,,dobrý večer jsem taky rád že vás vidím“řekl Harry a opětoval jí slabý úsměv.

Paní Figgová si ho přejela pohledem.

,,máš hlad“zetpala se.Harry přikývl.

,,no,myslím že za ty dny co jsi tady jsi se asi moc nenajedl“

,,to je pravda“přikývl opět Harry.

,,tak víš co půjdeme ke mně a já ti připravím něco pořádného k jídlu“

Harry víc než ochotně souhlasil a tak vyšli ven.Přešli ulici,a ocitli se na prahu domu paní Figgové.Harry se ještě podíval na dům Dursleyu aby se přesvědčil jestli nenechal někde rožnutá světla.A v tom se mu opět zdálo jako kdyby něco zahlédl,nebo spíš někoho,ale ať se snažil zaostřit sebevíc nic už neviděl.Otočil se a vešel do domu paní Figgové.Moc se tu toho nezměnilo z doby kdy tu byl na posledy.Slabý zápach koček,které paní Figgová chovala už zřejmě prostoupil celím domem a nešel už vyvětrat.Došli do kuchyně.Harry se posadil a paní Figgová stála u sporáku a něco připravovala.

,,co že jsi tak potichu“zeptala se pochvílí.

Harryho myšlenky opěr zabloudily k Síriusovi.V momentě kdy paní Figgová promluvila jako by se Harry opět probral ze vzpomínek.

Podíval se na ní a zvažoval co odpoví když v tom…

,,vím co se stalo na ministerstvu“řekla tiše paní Figgová.

,,nebudu tě utěšovat řečmi o tom že vím jak ti je,vím že je to,to poslední co bys chtěl slyšet“

Harry pokýval hlavou,měla pravdu,nikdo neví jaké to je,když člověk ztratí někoho blízkého.

Aby odvedl řeč jinam zeptal se:

,,i letos tu jste jako můj dozor“

,,dá se to tak říct,i když si myslím že kdyby k něčemu došlo,myslím že bych ti moc k užitku nebyla,jako vloni z těma Mozkomorama“řekla s povzdychem.

,,to znamená že jste členem Fénixova řádu“zeptal se Harry.Chtěl se jí zeptat už od chvíle kdy přijel.

,,ano jsem“odpověděla a dál připravovala jídlo.

,,takže víte co se událo od té doby co…“nemohl to ani vyslovit,to slovo spolknul jako nějakou hořkou věc.

,,od té doby co bylo napadeno ministerstvo“zeplala se.Harry byl rád že neřekla od té doby co zemřel Sírius.Přikývl.

,,moc toho nevím,nebývám na velitelství tak často,ale vím že Kornélius Popletal musel uznat že se ty-víš-kdo se vrátil.Brumbál byl opět jmenován ředitelem Bradavic.Veřejnost vola po odvolání ministra,také se všude mluví že jsi prý byl spatřen na ministerstvu ten den co tam řádili smrtijedi.“zakončila výklad.

Postavila před něj na stůl talíř s brambory a kupou řízků.

Harry se vděčně pustil do jídla.Zrovna dožvýkával sousto když se zeptal:

,,Když lidé volají po odvolání ministra tak kdo nastoupí na jeho místo.“

,,těžko říct“svráštila čelo paní Figgová.,,jako první kandidát byl jmenovaný Brumbál,ten se ale funkce zřekl s tím že jeho místo je v Bradavicích.Pravdě podobně by to mohla být Amélie Bonnesová“

,,není to ta co semnou vloni vedla trestní řízení“zeptal se Harry

,,je“přikývla paní Figgová

Harry se už dál neptal a užíval si konečně něco pořádného k jídlu.

Kolem třičtvrtě na deset paní Figgová řekla že už je nejvyšší čas se vrátit.Vyšli do temnoty noci.

,,kdybys něco potřeboval víš kde mě najdeš“ozvala se paní Figgová v polovině cesty.

,,Děkuji“řekl vděčně Harry.

U dveří se s Harrym rozloučila a odešla.

Harry vešel dovnitř a vyběhl po schodech do svého pokoje, převléknul se do pyžama a spokojeně usnul.

‚,Harry“ ozval se odněkud křik

‚,Snad si nemyslíš že tam budeš ležet celý den, nebo si tam mám pro tebe přijít?“

Už ani nepřemýšlel kde je, hlas strýce Vernona by poznal snad všude. S obrovskou nechutí si na sebe natáhl tričko a kalhoty a pomalu se vydal po schodech dolů.

‚,To je dost že se pán uráčil přijít“ řekla znechuceně teta Petúnie

Harry neměl vůbec chuť se s nimi o něčem bavit tak jen nepřítomně kývnul a pustil se do vydatné snídaně která obsahovala výborný suchý chleba a hořký čaj.

‚,Až bude po snídani vezmi si sekačku a běž posekat trávu snad si nemyslíš že budeš celý den jen ležet ve svém pokoji ty příživníku“

‚,Ano strýčku hned se do toho pustím“ opáčil mu trochu ironicky Harry, na strýcově tváři se vynořil vítězoslavný usměv a jeho hlava se v zápětí schovala za ranními novinami.

Harry vstal od stolu a vydal se do pokoje, neměl vůbec v úmyslu jít sekat trávu. Prásknul za sebou dveřmi od pokoje a hned na to je zamknul.

Za chvíli se ozvaly těžké kroky po schodech a silné bušení do dveří.

‚,Okamžitě otevři ty dveře a běž posekat trávu“ zaburácel silný hlas strýce Vernona

‚,Ne jestli ji chceš mít posekanou tak si to udělej sám!“

Harry ani nevěděl kde se v něm vzalo tolik kuráže, ale stál si za tím co řekl, už ho nebavilo věčně umývat nádobí,natírat plot,zametat a každý den sekat trávu aby všichni viděli že Dursleyovi mají nejkrásnější trávník v celé ulici a přitom pro to ani nehnou prstem.

‚,Jak myslíš nepočítej že tento týden dostaneš večeři holomku“ a udeřil do dveří takovou silou že málem vyletěli z pantu.

 Harry si lehnul a přemýšlel co dál už v tomhle domě nechtěl strávit ani minutu jako by nestačilo těch 15let a co se týče slibu Brumbálovi, že tady zůstane až do konce prázdnin ten mu byl ukradený.

Chyběli mu přátelé a chyběl mu Sírius, jeho kmotr by ho určitě pochopil, sedí tu celý den jako ve vězení a co je ještě horší že má pocit jako kdyby ho Brumbál nechal hlídat, ale jak to zjisti?

,,Mám to!!!“ málem vykřiknul

 Rodil se mu v hlavě perfektní plán jak zjisti jestli ho někdo hlídá, ze svého kufru si vytáhnul školní hábit, navléknul ho na sebe a nasadil si kápi. Podíval se do zrcadla a viděl téměř dokonalého smrtijeda.Pomalu přešel k oknu a odhrnul závěs, sklonil hlavu tak aby mu nebylo vidět do obličeje a asi minutu vyhlížel z okna ale na ulici se ne a ne někdo objevit.

,,Že by mu Brumbál nakonec přece jen důvěřoval?“ ale jenom co to dořekl ozvala se rána a do toho křik strýce Verona.

Rychle hodil hábit do kufru a lehnul si na postel vzápětí do dveří vrazil snad celý Fénixův řád s Moodym včele.

,,Pottre co tu děláte?“ zeptal se ho pošuk.

To byl ten nejblbější dotaz který v životě slyšel co tady asi můžu dělat,,Já tady bydlím, ale co tady děláte vy???“

,,Dostali jsem hlášení že tady byl smrtijed, kde ho schováváš?“ řekl Moody a jeho kouzelné oko začalo prohledávat pokoj.Lupin se ohradil ,,snad si nemyslíš že tady Harry schovává nějakého smrtijeda“ a přitom se pobaveně podíval na Harryho ale ten se jen usmíval od ucha k uchu Lupin se na něj udiveně podíval a v jeho očích se pobaveně zajiskřilo,otočil se na Moodyho, který svým okem stále ještě pátral po pokoji. ,,Myslím že to byl planý poplach, nic tady nenajdeme“ Moody se zatvářil kysele, ale musel uznat že má pravdu.Rozloučili se a vyšli z pokoje. Jak tak ležel na posteli a přemýšlel o všem možném i nemožném ozvalo se zdola ,,VEČEŘE!“.

Harry vyhlédl z okna a opravdu ani si to neuvědomil a už byl večer, slunce se pomalu schovávalo za štíty domů a všude se rozprostírala krásná temně oranžová záře. Vstal z postele sešel ze schodů přímo do jídelny. Vešel do kuchyně a viděl celou rodinku Durseyových bledých jako smrt sedět u stolu, to mu hned zvedlo náladu a vesele se na ně zazubil, ještě krásnější však byl pohled na plný talíř jídla který měl nachystaný na svém místě. V duchu poděkoval Moodymu a pustil se do jídla, za celu dobu u večeře nepadlo ani jedno slovo, když si ale Harry s úsměvem požádal o přídavek, teta Petúnie s velkou dávkou nechuti vstala od stolu a šla do kuchyně, strýc Vernon už to ale nevydržel, praštil do stolu ,, tak mladý pán si poroučí přídavek, nedostaneš nic padej do svého pokoje!“ jeho tlustá ruka ukazovala směrem k pokoji, Harry se zašklebil ,,když já mám hlad“ dodal svatoušsky ,, a určitě by jste nechtěli abych zavolal kamarádům“ strýc Vernon nejdříve zbělal a hned nato zrudnul jako paprika ,, ty mi vyhrožovat nebudeš viděl jsem ty tvoje povedené kamarádíčky odcházet byli celkem naštvani jak že ti to říkali ano už si vzpomínám SMRTONOŠ“ Harrymu jako by se zatočila hlava ,, to není pravda lžeš to by nikdy neřekli“ strýc Vernon se usmál ,, já sice nevím co to znamená ale určitě sem slyšel dobře“. Harry nebyl schopen říct ani slovo, vstal od stolu a vydal se směrem k pokoji, zavřel za sebou dveře, lehnul si na postel a začal přemýšlet. ,,to není možné, to není možné“ stále dokola si opakoval, to slovo se mu v hlavě opakovalo stále dokola ,,tak já jsem smrtonoš, znamení smrti vlastně se jim ani nedivím u koho se objevím ten zemře rodiče,Cerdik,Sirius, kdo další Ron nebo snad Hermiona? NE! TO NEMŮŽU DOVOLIT“

Harry chtěl udělat to co měl udělat již dávno. Uteče, už nechce vidět svoje přátelé umírat, už nechce nikoho vidět umírat jen sebe a vzpomněl si na věštbu bud zemře nebo se stane vrahem!

Vytáhnul si z kufru kousek pergamenu a na něj napsal:

 

Nehledejte me, už nechci zpusobovat potíže.

Sbohem Harry

Ps:postarejte se o Hedviku

 

S tím se obrátil na nádhernou bílou sovu která zrovna kleci spořádal myš. Zahleděl se do jejich velkých černých očí a přitom si uvědomil že je asi jediná kamarádka která by ho nikdy nepustila.Bude těžké ji vysvětlit že se tentokrát nemá vracet zpátky.

Nadechl se, přešel ke kleci a přiložil k ní ruku sova na ni hned přeskočila, byla viditelně ráda že si může protáhnout křídla. Harry vytáhnul dopis a Hedvika jej jemně vzala do zobáku už chtěla vyletět on ji však nepustil nechápavě na něj pohlédla ,,už se nesmíš vracet Hedviko zůstaň u Weaslyových bude ti u nich dobře“ to byla asi nejtěžší věta jeho života, sova sklonila zobák a nešťastně zahoukala Harry měl pocit jako by se sním loučila, ještě jednou na ni pohlédl pohladil ji po křídlech, potom uslyšel jenom mávání křídel, už se za ní ani neohlédnul. Chvíli tam stál a přemýšlel, ale musel se co nejdříve vzpamatovat, protože věděl že Hedvika je hodně rychlá a nechtěl aby tady ještě byl když dorazí Fénixův řád.

,,Sbalit“ vyslovil formuli a jeho věci se začali skládat do kufru až nakonec nezůstalo v pokoji vůbec nic co potřeboval, z pod postele vytáhnul svůj kulový blesk, položil ho na kufr, mávnul hůlkou a potichu řekl ,,Minimalis“ jeho věci se začali zmenšovat asi na velikost krabičky od sirek, sebral je a pečlivě zapnul do kapsy od bundy potom přes sebe přehodil svůj neviditelný plášť, který dostal od otce. Rozhlédl se po pokoji, byl prázdný Harry se rozhodl že se tady už nechce nikdy vracet, lampičku nechali svítit aby si jeho ,,ochránci“ mysleli že je v pokoji, potichu zavřel dveře od pokoje a vydal se po schodech dolů.

Zrovna v tu chvíli po nich sbíhal Dudley, přimáčknul se co nejvíce to šlo ke stěně a natáhl před sebe nohu, věděl že může mít problémy ale za to mu to stálo. Dudley pokračoval ve svém tempu když v tom zakopl o jeho nohu a s rachotem se rozplácnul jak široký tak dlouhý pod schodištěm. Harry se tak tak vydržel nesmát, za chvíli přiběhla teta Petúnie ,, Dudlánku co se ti stalo“ začala kolem něj pobíhat a snažila se ho zvednout jenomže Dudly nebyl žádný chlapeček takže s ním ani nepohnula, k Dudlyho nelibosti se musel postavit sám a těžkým krokem se plahočil do kuchyně. Teď přišla Harryho chvíle potichu přešel k zadním dveřím, otevřel je, ucítil jak mu závan větru jemně cuchal vlasy ,,Svoboda“ řekl si pro sebe, vyšel ven z domu, přeskočil plot a vydal se ulicí směrem k lesu kde měl naplánované přenocovat.

Noc byla k útěku jako stvořená teplá a na nebi se houpal měsíc který mu svítil na cestu.

Chvíli ještě míjel domy ale čím blíže byl lesu tím méně jich bylo až nakonec zmizely docela. Přen ním se rozléhal Kvikálkovský les, byl sice o hodně menší než Černý les ale i tak působil v noci strašidelným dojmem.

Vešel dovnitř, jenom co pod ním zakřupala první větévka odevšad se ozvaly rozličné skřeky nočních obyvatelů lesa Harrymu přejel mráz po zádech, rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel kde přenocovat nechtěl jít hlouběji do lesa ale nic jiného mu nezbývalo tady na kraji by byl moc na očích i když měl na sobě neviditelný plášť.

Šel možná dvacet minut a narazil na obrovský šišatý dub tyčící se nad lesem jako by byl jeho král, měl mohutné větvě jako stvořené na spánek, prostě dokonalé nebude po něm lézt všelijaká havět a ještě k tomu bude mít výborný výhled na les.

Vylezl na strom a uvelebil se na vyšší větvi, zabalil se do pláště který si na sobě pro jistotu nechal a díval se na hvězdy, nikdy nedocenil jejich krásu ale teď měl čas přemýšlet takže mu nic nebránilo se oddat myšlenkám.

Myslel na své přátele a na to že už je nikdy neuvidí musejí být na něj naštvaní že se ani nerozloučil ale kdyby to udělal nedovolili by mu odejít oni byli vlastně jeho jediná opora v dobách kdy si všichni mysleli že je dědic Zmijozela nebo když o něm psali že se zbláznil když tvrdil že Voldemort je zpátky, z přemýšlení ho až vytrhl nějaký zvuk v dálce, otočil se na bok a to co viděl mu málem vyrazilo dech asi pět smrtijedů prohledávalo les a mířili přímo ke stromu kde ležel.

Nevydal ani hlásku a jenom čekal, co jiného by asi teď mohl dělat, ale opravdu ho zajímalo co tady dělají k Harryho smůle si dali pauzu přímo pod jeho stromem.

,,Tady nic není kdo by byl tak blbý a schovával se v lese kousek od svého domu“ řekl jedem ze zakuklenců.

,,Náš pán nám dal rozkaz najít Pottera dříve než ti zabedněnci z Fénixova řádu, doufám že nezpochybňuješ jeho rozkazy?“ řekl mu druhý.

Pak uslyšel jenom nějaké nesmyslné zamručení a smrtijedi se ho opět vydali hledat na druhou stranu lesa.

Harry si oddychnul teď se odsud do rána nehne jenom ho zajímalo odkud se smrtijedi dověděli že utekl, určitě musí být v řádu nějaký zrádce protože Hedvika by se chytit nenechala leda by ji to stálo vlastní život a na to se Harrymu myslet nechtělo.

Hodinu už ležel na stromě a neslyšel žádný podezřelý zvuk, jenom vítr po zemi honil listí a občas zapraskala nějaká větévka, začali se mu klížit oči, mohla být jedna hodina v noci takže se nebylo čemu divit, už skoro spal když náhle pocítil ostrou bolest v boku rozhlédl se a zjistil že leží na zemi ,,ale jak jsem se tady dostal?“ říkal si pro sebe, ještě dlouhou dobu se rozhlížel kolem sebe a když se přesvědčil že nikoho nevidí, zamyslel ,, určitě jsem se musel převalit ve spánku a spadnout sám“ pomalu se postavil a bolestně si mnul bok, určitě měl zlomené nějaké žebra, ale z přemýšlení ho vytrhnul podivný zvuk který zněl jako by kolem něj někdo rychle létal na koštěti.

Pevně uchopil hůlku a soustředil se jestli něco neuvidí, v tu chvíli k němu odněkud dolehl chladný hlas ,, pojď se mnou dobrovolně a nic se ti nestane“.

Harry pocítil velký strach nevěděl kdo na něj mluví, jedinou útěchu viděl v tom že to nebyl Voldemort to by se mu kvůli jizvě asi rozskočila hlava, stále se otáčel a snažil se zachytit alespoň nějaký pohyb ,,Kdo si ?“ řekl pevně ale přitom měl hrozný strach.

,, Není důležité kdo jsem já, ale kdo si ty!“ řekl znovu ten ledový hlas. 

Harry byl čím dál více zmatený ,,tak se ukaž nebo se snad bojíš?“ nic jiného ho v tu chvíli nenapadlo říct. ,,Já že se bojím takového ubožáka jako si ty?“ vzduch protnul ledový smích.

Harry viděl jak se něco snáší z oblohy, nejprve to vypadalo jako mozkomor, za chvíli si však uvědomil že se spletl přímo před ním se objevila postava vznášející se kousek nad zemí, měla dlouhý černý plášť až po kotníky a hlubokou kápi ve která se ztrácela jeho tvář, Harrymu začalo bušit srdce ,, mdloby na tebe“ zařval a z jeho hůlky vyletěl červený paprsek který se neznámému vryl do hrudi, s tím to však ani nehnulo postava začala klidně mluvit ,, zapamatuj si že upírům kouzla nic nedělají“ odhalil svou tvář kterou měl až doposud skrytou pod kápí, Harrymu se málem zastavilo srdce, o upírech toho slyšel dost ale nikdy si je nepředstavoval takhle,měl dlouhé černé vlasy, mrtvolně bledý obličej a všemu vévodili dlouhé bílé špičáky.

Upír pozvedl hůlku něco zamumlal a Harry se podlomil pod účinkem neznámého kouzla, pak už nic nevnímal...

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

z jake knizky to je ?

(james potter, 7. 9. 2007 18:02)

prosim z jake knizky to je muzes mi to napsat na sycek007@seznam.cz

no honeom...

(Tirael, 31. 8. 2007 15:14)

No honme další kapitolu, páč už je to docela dlouho, co se tady objevila tahle....

Daro

(Jantar, 29. 8. 2007 22:00)

Tady je ta adresea ještě jednou
http://pansmrti.wz.cz/ps/index.php
Užíj si tu povídku

Daro

(Jantar, 29. 8. 2007 21:57)

Na téhle adrese je celá povídka HP a Pán smrtihttp://pansmrti.wz.cz/ps/index.php
Jinak i já netrpělivě čekám na pokračování téhle povídky.Snad se dočkáme.

Prosím!

(Dara, 24. 8. 2007 10:57)

Hlídám tuhle stránku každý den a kontroluji, jestli náhodou nebřibila slíbená povídka. Buď v Rubrice HP a Pán Zla a nebo tady. Nenapínejte nás a přidejte sem další!!!! prosím!

čekám

(Jantar, 18. 7. 2007 13:30)

Čekám jestli přece jen se tady neukáže další kapitola.Snad to čekání bude stát za to.

Bude další??

(aly, 17. 7. 2007 16:13)

ahoj máš super stránku a taky super povídku, ale chci se zeptat jestli bude i další kapitolka :)

Bude

(Cissy, 28. 5. 2007 14:40)

Bude pokračování, co?

klásná povídečka

(nency, 10. 3. 2007 19:32)

moc hezká povídka ale pospěš si z pokračiváním plosím já jsem to tiž velká zvědavka

pokrackooo??

(Elu, 26. 2. 2007 15:46)

kedy bude pokracko? myslela som, ze to uz mas napisane (tusim som nieco v tom zmysle citala kdesi v komentaroch na ph.net-e).. prosim.. :(

Nádhera

(Siria, 14. 2. 2007 18:14)

Báječný začátek. Líbí se mi, že je nějaká akcička už v první kapče. Jenom tu chybí jedna věc: pokráčko!

Velké nadšení

(Juveny, 14. 2. 2007 18:06)

Přidávám se ostatní komentátorům. Je to perfektní. Moc se těším na pokračování.

Můj údiv nad perfektní povídkou

(Piper, 14. 2. 2007 17:20)

Nemůžu říct než: Fíííííha! Neuvěřitelné! Moc se ti to povedlo. Doufám, že brzy bude další. Jen tak dál..

Blahopřání k nové povídce:

(Jantar, 12. 2. 2007 23:06)

Povídka začíná podobně jako spousta jiných ,ale ten konec je vážně super.Kombinace Harry a upír dává netušené možnosti a ještě to překvapení upír a čaruje.Perfektní nápad.Celkem špatně se hodnotí povídka jen podle jedné kapitoly,ale tady se mi zdá,že se jedná o hodně zajímavé dílo.Už se těším na pokračování.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA