Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. kapitola - Nebelvír proti Zmijozelu

17. 8. 2006

Příští den už Ron nejevil známky opilosti, za což mu byl Harry vděčný. Počasí se přes noc nezlepšilo, ráno sice už tolik nepršelo, ale všude bylo mokro a sem tam byly obrovské kaluže. Harry příští dny nepřestal chodit na Nitroobranu, profesor Lexter se již nikdy nezmínil o tom, že je Harry rozrušený a tak podobně, ve čtvrtek se mu dokonce povedlo znovu skrz obrazy v jeho hlavě uvidět realitu a Lextera kouzlem minul jenom o kousek. Harrymu nějak nevadilo, že Lexter vidí jeho vzpomínky, možná to bylo proto, že se o ně nijak nezajímal, i když právě Harry viděl, jak mu Pettigrew vrazil do ramene kudlu, aby mu mohl vzít krev, Lexter nepohnul ani brvou, Harryho to uklidňovalo, že nemusí po každém traumatickém zážitku vysvětlovat, co to mělo znamenat.
Co ale nebylo tak lehké, byly famfrpálové tréninky. Zmijozel je totiž už nechal na pokoji, protože pokaždé, když měli trénink, tak lilo jako z konve, nejen že byli od hlavy až k patě mokří, ale ještě je Ginny proháněla o sto šest. Sama totiž střeleckou úlohu moc nezvládala, takže cvičili až do úmoru a protože už Zmijozel neočumoval, tak mohli vymýšlet zase nové taktiky. Pokaždé přitom překročili konec tréninku asi o hodinu, někdy i více, někdy když ho měli večer, museli na košťatech letět zpátky do ložnic, aby je při návratu po svých nenačapal Filch. Harry pak musel celý zmožený ještě na Nitroobranu, několikrát se ani nestačil převléknout, takže v Komnatě nejvyšší potřeby z jeho hábitu ještě odkapávala na polstrování voda.
Učení také nezůstalo pozadu, Harrymu se zdálo, že učitelé každým rokem přidávají na síle a cpou do nich úplná kvanta informací. Smršť domácích úkolů a cvičení, hory látky, které měli sami probrat a k tomu ještě Harry chodil s Cho na procházky.
Možná právě proto týden utekl jako voda a byla tu sobota, den, kdy se měl odehrát první famfrpálový zápas sezóny. Harrymu se přestalo zdát o propadlé jámě, možná proto, že měl tolik práce a neměl na nějaké problémy ani pohledy ostatních studentů pomyšlení.
„Dobré ráno.“ ozvalo se od Nevilla. Jenže nikdo jiný nepozdravil, Dean a Seamus koukali, jako kdyby jim ulétly včely, zřejmě již pochopili, jaký to je pocit vstávat ráno před famfrpálovým zápasem, když na ně celý Nebelvír spoléhá a přitom si být vědomi toho, že jsou úplná nemehla. To samé Ron, obličej měl zase bledý jako stěna a na všechny koukal smrtelným výrazem. Jediný Neville, který z ložnice jako jediný nehrál ve famfrpálu se tvářil bujaře a už od večera všechny povzbuzoval. Harry si byl vědom, že kdyby v tom dnes pokračoval, asi by skončil s přeraženým nosem.
Harry sám o sobě necítil nějaký strach ze zápasu, který je čeká, koneckonců už si nezahrál přes půl roku, vlastně už to bude rok. Konečně může zase prohnat Kulový blesk až na hranici možností.
Všichni vstali a ani jeden už nepromluvil. Začali si stlát a koukali smrtelně vážným pohledem jeden na druhého. Zdálo by se snad, že by raději utekli, než aby se zúčastnili zápasu. Harry věděl, že tým Zmijozelu je úplně ve stejném sestavení jako minulý rok, takže už jsou vycvičení a vědí, jak na to, navíc je to nejsurovější družstvo školy.
Když scházeli dolů do společenské místnosti, každý hned začal na Harryho pokřikovat, že musí chytit zlatonku, že ať ukáže Malfoyovi, který byl Zmijozelský chytač, co proto.
Ostatní členové družstva se shromáždili v koutě a něco si říkali, možná se modlili nebo křižovali. Ron, Harry a Hermiona ale už byli na cestě na snídani. Dnes nebyla škola, protože byla sobota, celý den se měl věnovat famfrpálu.
Dopoledne nikdo už neměl trénink, takže se tribuny mohli připravit na to, pojmout všechny nadšené studenty. Alespoň jediné, co trochu hráče Nebelvíru povzbuzovalo, bylo to, že i ostatní koleje jim fandili, protože Zmijozel neměl nikdo rád, zvláště pak ve famfrpálu, protože věděli, že jsou suroví a nespravedliví.
Harry měl konečně volno a tak strávil celý den s chytačkou Havraspárského famfrpálového týmu Cho Changovou. Povídali si o nastávajícím zápase, také o různých taktikách, které by měl Harry použít na Malfoye. Cho mu dopoledne ještě dodávala kuráž a náladu, Harry se s ní zase cítil dobře a užívali si, že můžou být konečně na delší dobu zase spolu, zároveň jsou dneska všichni soustředění na zápas, takže měli částečně po problémech se slídivými pohledy, i když na Harryho stále koukali, protože byl hlavním Esem zápasu.
Ať se to všem líbilo nebo ne, dopoledne uteklo rychle, jako vlastně celý týden, takže ani se nenadali a už byli na obědě.
Jako vždy, nikdo z famfrpálového družstva Nebelvíru kromě Harryho se nedotkl ani kousek jídla. Harry za to naopak nemohl mít nějak dost, až ho Ginny zastavila, že pak se neodlepí od země, jak bude těžký. Ona sama a Jack Sloper, Seamus Finnigan, Dean Thomas a Ron se jídla nevšímali a jen smutně koukali po nadšené velké síni, která hned po skončení oběda se valila jako obrovská přívalová vlna k famfrpálovému hřišti na tribuny. Colina Creeveyho pořád obletoval jeho bratr a povzbuzoval ho, až mu to začalo být také nepříjemné. Harry viděl na pohledech ostatních, jak si sami pro sebe říkají, jestli by prostě nemohli tu zůstat sedět, třeba by si toho nikdo nevšiml. Bylo to ještě horší, všichni z Nebelvíru, kdo odcházeli na hřiště je ještě poplácávali a povzbuzovali své hráče, takže každému z týmu ještě více poskočil žaludek ke krku.
Nakonec Ginny vstala a začala tahat své zaražené svěřence ze židlí. Ve Velké síni už nikdo nebyl, Harry měl strach, aby nepřišli pozdě, začal tedy pomáhat Ginny, aby zvedli ostatní hráče. Nakonec všichni kráčeli svými nejistými kroky ke hřišti, ze kterého se teď ozývalo ohlušující jásání a výkřiky. Jak se tak přibližovali, všichni se dívali vzhůru na zvětšující se stadión, Harry věděl, že ještě nikdy neviděli stadión takovýmhle pohledem a že to bylo jako koukat se na něj poprvé. Řev obecenstva se stupňoval, nakonec byl tak silný, že kdyby někdo z nich promluvil, neslyšeli by ho, i kdyby stáli hned vedle. Když vcházeli do šatny, opravdu měli mrtvolné pohledy. Harry začal předstírat, že ho to také děsí, i když vlastně v nitru ho to vzrušovalo a už se těšil, jak bude sedět na Kulovém blesku přede všemi studenty.
Všichni se začali převlékat do svých dresů, Hermiona a Cho se s Harrym a Ronem rozloučily a šly na tribuny. Harry zjistil, že musí občas někoho napomenout, aby si nenavlíkal nohavice na ruce. Byli úplně myslí jinde, nejspíš právě se ptali: ‚Co jsem komu udělal?‘ a nebo ‚Proč já idiot se tam vlastně přihlásil?‘. Přesně tyhle otázky si také Harry kladl v prvním ročníku, ale od první chvíle, co nasedl na koště a následně chytil zlatonku, tento pocit zmizel.
Nakonec byli s převlíkáním hotovi, Ginny jako kapitán měla jako vždycky přednést nějakou řeč, místo toho se teď před ně postavila a nemohla ze sebe vypravit ani jedno slovo. Jen tam stáli a vyděšeně na sebe koukali.
„Já tam nejdu.“ řekl střelec Dean a začal pomalu couvat.
„Moje řeč, tohle je na mě moc.“ řekl Seamus vystrašeně.
„Tohle opravdu nebyl dobrý nápad.“ řekl Sloper.
„To asi nezvládneme, co Ginny?“ zeptal se písklavě Colin Creevey.
Ginny na ně ustaraně koukala. „Já nevím.“ pronesla potichu.
Harry už to nemohl vydržet. „Čeho se bojíte?“ zeptal se najednou.
Všichni na něj koukli jako na nějakého mimozemšťana. Nedokázali uvěřit tomu, na co se právě zeptal.
„Čeho?“ opakoval nevěřícně Sloper.
„Že tam budeme před všemi vypadat jako úplní idioti,“vyhrkl Seamus. „celá škola se na nás bude dívat a všichni kromě Zmijozelu nám budou fandit!“
Harry teď pochopil, jaká byla chyba se ozývat, všichni teď na něj koukali jako na blázna, jako by si jediný myslel, že to zvládnou.
„Víte, před zápasem by jsme se měli povzbuzovat, ne si podrážet nohy.“ řekl Harry pomalu.
„Tak nás povzbuď!“ křikl Sloper.
Harry nevěděl, co má říct, nad nimi už znovu začala dupat vlna studentů, to značilo, že Zmijozelští už jsou na hřišti, teď všichni čekají jen na ně. Ovzduší začalo být napjaté, všichni tam stáli jako přitlučení a nevěřícně na sebe koukali.
Obecenstvo začalo skandovat pro Nebelvírský tým, aby se už konečně ukázal.
Bum! Bum! Bum! Bum!
Ozývalo se nad nimi.
„Musíme jít.“ přetrhl ticho Harry. Všichni na něj koukli ještě vystrašenějšími pohledy.
„Ty tam chceš opravdu jít?“ zeptal se Seamus nevěřícně.
Bum! Bum! Bum! Bum!
„Musíme si věřit, musíme spolupracovat…“
„Ale oni jsou lepší než my!“ přerušil Harryho Sloper. Harry se beznadějně podíval na kapitánku, která teď vystrašeně hleděla do stropu, ze kterého vycházely ty omračující pokřiky a dusot. Nikdo z nich nešel, stále tam stáli.
Harry se ale teď už naštval.
„Když nepůjdete vy, půjdu tam sám.“ cekl Harry, otočil se a naštvaně vyšel ze šaten.
Vyběhl ze vchodu do Nebelvírských šaten do hříště, ozval se jásot obecenstva, který ale hned jak začal, utichl, protože jediný, kdo vyběhl, byl Harry.
Přiběhl ke Zmijozelským a čekal na madam Hoochovou.
„Takže tvůj tým si nadělal strachy do kalhot, co Pottere?“ sykl na Harryho Montague, kapitán a střelec Zmijozelského družstva.
Harry tam opravdu byl sám, stál tam jako jediný proti bandě Zmijozelských a měl sto chutí zavřít oči. V tuhle chvíli nenáviděl všechny ty zbabělce ze svého týmu, oni ho opravdu nechali na holičkách, už přilétala madam Hoochová s píšťalkou, Harry věděl, že zápas už začne.
„Vy jste jediný?“ zeptala se nevěřícně.
„Jak to tak vypadá, tak ano.“ řekl se znechucením Harry.
„Dobrá, všichni na svá místa, i když se mi tomu nechce uvěřit, tohle se snad ještě nestalo, v každém případě se zápas odkládat nebude, připravte se!“ křikla a připravila si Camrál v ruce.
Harry teď úplně zapomněl na všechny ty diváky, jediné, na co myslel, je, jak strašně nesnáší ty jeho zbabělé spoluhráče. Jacka Slopera, odrážeče, Seamuse Finnigana, odrážeče, pak střelce Colina, Deana a Ginny. V neposlední řadě pak brankář Ron Weasley.
V tom se ozvala mohutná vlna potlesku, ohlušující tleskot a jásot, který úplně zaléhal uši. Harry se otočil, z východu se hrdě objevil Ron a šel naproti Harrymu.
„Já tě v tom nenechám.“ řekl Ron, když došel vedle svého chytače.
Harry si oddechl, všechny jeho nenávist k Ronovi byla rázem ta tam. „Díky.“ hles Harry vděčně.
Další vlna potlesku, oba se otočili a ze šaten právě vycházeli ostatní hráči, všichni s kamennými obličeji ve tvářích.
„Jdeme na to.“ řekla Ginny.
„Harry, promiň nám to,“ řekl nakonec Seamus a poklepal ho po rameni. „Jsi naše jediná naděje, spoléháme na tebe, Harry.“
„Jestli to nechytíš Harry, tak se snad oběsím.“ řekl Sloper.
„Je to na tobě, Harry.“ řekl Dean za zády Seamuse.
Colin se na Harryho jen nepřítomně a vystrašeně díval, byl ze všech nejmenší a to měl být střelec.
„Vy jste mi teda parta.“ hlesl Harry, ale jeho zloba byla pryč, věděl, že to pro ně musí být strašný zážitek, sedět tu na koštěti před tisícem diváků a přitom vědět, že nic neumí. Jenže moc odvahu jemu samotnému nedodali, všichni na něj spoléhají, opravdu, pokud to myslí vážně, nebudou se snažit ze všech sil a pustí tolik gólů, že to sto padesáti bodová zlatonka nebude moci dorovnat.
„Všichni tedy na svá místa, Nebelvírský tým v plném počtu!“ křikla na všechny Hoochová.
„Zdravím všechny studenty Bradavické školy!“ ozvalo se z tribuny, byla to Eleanor Branstonová z Mrzimoru, dělala místo Lee Jordana, který už letos v Bradavicích není, hlasatelku. „Vítám vás na prvním utkání letošní sezóny, Zmijozelu…“ křikla a počkala až dotleskají a dojásají studenti ze Zmijozelu. Všichni členové Nebelvírského družstva teď vzhlíželi k obloze a k tribunám, nemohli uvěřit, že tam na tom trávníku opravdu stojí právě oni.
„proti Nebelvíru!“ křikla Elianor. Vtom se strhla úplná bouře jásotu a dupotu, tři čtvrtiny školy teď jásaly ze všech sil a křičely z plna hrdla na své svěřence dole na trávě. Hráčům úžasem spadla čelist, tolik řevu kvůli nim, tolik jásotu když ani ještě nic neudělali?
Harry věděl, kde je Hermiona, byla vždycky na tom samém místě, ani dnes tomu nebylo jinak, i kdyby jí ale nemohl najít, našel by jí podle Hagrida, který seděl vedle jí a byl jako obrovský svícen mezi malinkatými svíčkami. Oba dva na Harryho a Rona volali a jásali. Harry neviděl Cho, byla někde mezi Havraspárskými, ale v tom chumlu jí nebylo vidět. Nějak mu chyběla, nebyla s ním, nemohl se jí podívat do očí, na ruce ale měl svůj prsten. Podíval se na něj a usmál se. Pevně ho sevřel a přitiskl se odhodlaně ke koštěti.
„Očekávám od vás férovou hru, od každého z vás.“ řekla Hoochová a mírně stočila pohled ke Zmijozelským, jako by to platilo hlavně na ně. Pak napřáhla ruku s camrálem, a následně jím hodila do vzduchu, v tom samém okamžiku pískla do píšťalky a hráči se vznesli do vzduchu.
„A zápas začíná! “ křikla posíleným hlasem Elianor.
Harry pobídl Kulový blesk a rázem jako první vystřelil k obloze, osadil se v dostatečné výšce a začal vyhlížet zlatonku. Díky bohu nepršelo, takže alespoň měl čistý výhled skrz brýle.
„A camrálu se zmocnil Montague a letí přímo na bránu. Prosvištěl kolem Ginny, mihl se kolem Deana a teď jeden špatně mířený potlouk od Seamuse, který ho nezastavil, Montague vůbec nepřihrává, letí sám proti Ronovi, Rone pozor!“ Harry zavřel oči, ale ani nemusel je zase otevřít, aby zjistil, že Ron neuspěl, na počítadle hned přibyla desítka pro Zmijozel.
„Rone, to chce bránit a ne tam stát!“ křičela Elianor.
„Weasley je náš král! Kdo by se Weasleyho bál!“ rozkřičeli se Zmijozelští a Malfoy nahoře mával rukama, jako kdyby je dirigoval.
Harry se naštval, rozletěl se vší silou proti Malfoyovi, Elianor hned začala křičet, že Harry uviděl zlatonku a míří za ní, ten teď jen asi o pět centimetrů Malfoye minul, který teď skoro ztratil rovnováhu, hned se ale narovnal a letěl za Harrym. Harry věděl, že si Malfoy myslí, že vidí zlatonku a proto ho sleduje. Začal kličkovat kolem tribun a studentům nad hlavami. Malfoy byl stále za ním, Harry zpomalil a řekl:
„Ty se rozcvičuješ se mnou, nebo co?“ zeptal se ho Harry s úsměvem.
Malfoy se ušklíbl a obletěl ho dál. Harry se znovu dostal do své výšky odkud mohl vyhlížet malou zlatou kuličku s křídly.
„Takže to byl planý poplach,“ křičela přes celé hřiště Elianor. „camrál má Ginny, přihrává ho Deanovi, ou, to byl ošklivý potlouk od Goyla, Dean málem spadl z koštěte.“ komentovala dál Elianor.
Harry se nemohl na to dívat, Dean ztratil camrál, ten chytil pod ním Pucey a letěl hned k Nebelvírským tyčím. Ohnal se po něm s potloukem Sloper, Pucey přehodil camrál k Warringtonovi, ten letěl dál. Ginny mu překřížila cestu a začala se s ním prát o camrál. Warrington jí ale uštědřil ránu loktem do brady a Ginny málem spadla z koštěte. Colin se kolem Warringtona prohnal a vrazil mu koštětem do hlavy. Warrington ztratil camrál, Dean po něm vyjel, ale těsně před ním ho chytil Montague, který se teď řítil na brankové tyče. Seamus mu ale uštědřil ránu potloukem do zad, Montague upustil camrál a bolestivě se ohmatával po zádech. Camrál chytil Colin, bleskově otočil koště a hnal se ke Zmijozelským tyčím. Oba potlouky, které na něj vypálili Crabbe a Goyle ho minuly, byl příliš malý a netrefili se do něj. Už se blížil k brankovým tyčím, když vtom přiletěla pálka a praštila ho do hlavy. Colin začal padat k zemi, Harry to postřehl a vystřelil s koštětem, jak nejrychleji mohl. Svištěl vzduchem přímo jako žížnivá čára a nakonec Colina těstě před dopadem na zem chytil, až při tom také spadl z koštěte, to ale byli metr nad zemí. Rychle se k němu sehnul a prohlížel ho. Zápas byl přerušen a madam Hoochová přes nadávání tribun se hnala ke Colinovi a Harrymu a něco nadávala Crabbemu. Colin měl ošklivou bouli nahoře na hlavě a jak to tak vypadalo, tak byl v bezvědomí.
Madam Hoochová přiběhla a zjistila, jak je to zlé.
„Vincente Crabbe, jak to, že jste po tom chlapci hodil pálkou?“ křičela na smějícího se Crabbea. „Dávám Nebelvíru trestné střílení na Zmijozel.“ pak přiběhli nějací chlapci, Colina položili na lehátko a odnesli ho z hřiště pryč.
„Co teď?“ zeptal se vyděšeně Dean.
„Budeme hrát jenom se dvěma střelcema.“ řekla udýchaná Ginny tónem plným obav a na bradě se jí vykreslovala velká modřina.
„Jsou tak suroví.“ postěžoval si Dean.
„Jo, ale ty se bojíš jít s nimi do plného kontaktu, Deane.“ řekla Ginny.
„Nechci skončit takhle!“ odvětil Dean a ukazoval směrem, kam odnesli Colina.
„Jste připraveni?“ zeptala se za jejich zády madam Hoochová. „Koho vyberete na trestné střílení?“
„Nemohl by to být Harry?“ zeptal se beznadějně Dean.
Madam Hoochová se usmála, ale ve stejném okamžiku její úsměv zmrzl a řekla. „Ne.“
„Jdi ty, já moc dobře mířit neumím.“ řekla Ginny.
„A já snad jo? Většinou se trefím jenom shodou náhod.“ stěžoval si Dean.
„Koukejte, někdo z vás to tam musí střelit, tak si vyberte.“ řekl Harry.
„Dean.“ „Ginny.“ řekli oba najednou.
„Tak dobře, Deane, zkus to ty.“ řekl Harry.
„A proč?“ zeptal se ustrašeně.
„Protože to řekla kapitánka, tak se mě neptej, popadni camrál a sejmi Bletchleyho z té brány!“ křikl Harry, sebral opodál ležící Kulový blesk a vyletěl směrem k obloze, aby mohl také vyhlížet zlatonku, každá minuta je drahá, Malfoy mohl zatím prohledat celé hřiště.
„O jednoho míň, uvidíme, kdo bude další.“ zachechtal se Harrymu Malfoy.
Dean popadl camrál a neochotně se svezl do výšky k obručím, před kterými teď bránil Bletchley. Madam Hoochová pak pískla a Dean se rozletěl k brankovým tyčím.
Vší silou hodil takovým způsobem, že Harry pochyboval, jestli vůbec mířil. Bletchley se vrhl po camrálu a lehce ho chytil.
Ozvala se vlna nespokojeného křiku z obecenstva a Dean mohl vzteky vyletět z kůže. Zápas znovu začal, Bletchley přihodil camrál Puceymu, který se mihnul kolem naštvaného Deana, přihrál Warringtonovi, ten uhnul Ginny, která po něm natahovala ruku, v poslední chvíli ho ale srazil potlouk od Slopera a zastavil ho. Warrington ale stačil přihodit k Montagueovi a ten se volný hnal k Ronovi. Poslední potlouk měl Goyle a nespouštěl ho z očí, takže Seamus neměl žádnou zbraň, čím by mohl Montaguea zastavit.
Svist!
Montague se lekl, něco červeného se kolem něho mihlo jako blesk, vtom ho doletěla Ginny a drapla z jeho náručí camrál.
Harry po tom rychlém průletu kolem Montaguea se usadil zase ve výšce a s úsměvem vyhlížel zlatonku.
Ginny se hnala, jak nejrychleji mohla, nalevo od ní se mihnul potlouk od Goyla, místo potlouku se tam ale vzápětí ukázal Warrington a začal jí zleva blokovat.
„Deane!“ křičela Ginny a dožadovala se pomoci, to už jí však zprava dohnal Pucey a společně s Warringtonem jí začali svírat mezi sebou. Ginny nemohla doleva ani doprava a oba jí začali mačkat, camrál jí začal klouzat z podpaždí. Žádný potlouk, který by jí pomohl nic, Seamus a Sloper neměli potlouky blízko sebe, aby je mohli odpálit, Dean byl příliš daleko.
Pucey jí začal svírat zápěstí strašnou silou a k tomu se ještě na ní usmíval, vtom mu někdo ale poklepal na rameno, Pucey se otočil, a v tu ránu mu Harry ubalil loktem ránu do zubů, až se svalil na koštěti a přestal Ginny mačkat.
Záhy se Harry objevil vedle Warringtona na druhé straně a zazubil se na něj. Popadl jeho koště a vší silou stočil Kulový blesk dolů a takže Warrington letěl dolů s ním. Ten mu ale vrazil pěstí do zad a Harrymu vyrazil dech.
To už ale Ginny byla u brankoviště a hodila camrálem ke kruhům. Záhy se brankář Bletchley vyšvihl nahoru a se lehkostí chytil camrál v letu. Pak ho hodil Warringtonovi a ten se rozletěl směrem k Nebelvírským tyčím. Harry začal lapat po dechu a mátožně se znovu narovnal na koštěti.
Pucey měl před pusou ruku, ale krev mu netekla, Harry ani nezamýšlel mu ubalit silnou ránu, aby z toho nebyl malér. Jenže to už Warrington přihrál Montagueovi a ten se hnal k Ronovi a k tyčím. Záhy se vedle Montaguea objevil Dean a začal mu opatrně rvát camrál z ruky.
„Dej mu Deane, neboj se ho!“ křičela za ním Ginny, Harry se rozletěl směrem za nimi, už úplně přestal myslet na zlatonku, chtěl jim pomoct.
Montague mu ale vrazil pěstí a Dean se svezl z koštěte, nakonec se stačil chytit rukama násady.
„A je to tam!“ křičela Elianor, protože Montague právě prohodil camrál tyčemi, Ron byl úplně na druhé straně brankových tyčí.
Harry pomáhal Deanovi zpátky na koště.
„Je to v háji!“ řekl mu Dean.
„Ale není, musíte se snažit!“ křičel Harry.
„Tohle je peklo, umlátí nás k smrti, jednoho po druhém!“ křičel beznadějně Dean přes hukot a jásot tribun a z pusy mu tekla krev.
„To zvládneme.“ řekl Harry.
Dean se na něj beznadějně podíval a řekl. „Harry, prosím tě chyť už tu zlatonku, nebo nás zabijí!“ s těmito slovy od něj odletěl, protože camrál měl zase v držení Warrington a řítil se s ním k Nebelvírským brankovým tyčím.
Harry se narovnal a vyletěl vzhůru, přemluvil se a přestal jim pomáhat, konec konců jeho úkolem je chytit zlatonku, takže stejně jako Malfoy prolétal vzduchem a hledal malou zlatou kuličku.
Warrington proletěl kolem Deana a do cesty mu vrazila Ginny. Warrington na ní ale nebral ohledy a porazil jí, jak se kolem ní prohnal. Na poslední chvíli se Ginny udržela na koštěti.
Harry děsivě zatnul zuby, když tohle Warrington Ginny udělal, vtom ale se stalo něco, kvůli čemu mu zmrznul úsměv na rtech. Na jeho brýlích se začaly objevovat kapky. Začalo pršet. V tom samém okamžiku, co Warrington dal další branku, se strhnul prudký liják. Deanovi se z nosu hrnula krev a celý obličej měl červený. Ginny zase měla roztržené obočí, jak se skrz ní Warrington prohnal, oba Nebelvírští odrážeči byli příliš pomalí, potlouky létaly příliš rychle.
Camrálu se zmocnil Dean a letěl s ním k brankovým tyčím Zmijozelu, co mu síly stačily.
Prásk!
Vtom ho sejmul jeden potlouk od Crabbeho a nejspíš mu zlomil nos. Dean začal lapat po dechu a začal se dusit svou vlastní krví, jak ji vdechoval. Liják začal být stále silnější, camrál, co Dean ztratil, chytila Ginny a letěla k Zmijozelským brankovým tyčím. Do očí jí odkapávala krev z roztrženého obočí, takže skoro nic neviděla a musela mít jedno oko stále zavřené. Harry teď také nic neviděl, přes brýle měl samé kapky a i kdyby neměl, tak se mu začaly zamlžovat jak zběsile dýchal v chladném vzduchu.
Vedle Ginny se zase objevil Pucey a začal jí rvát z ruky camrál, na druhé straně se objevil Warrington, který se těsně vyhnul potlouku od Slopera. Začali jí oba zase mačkat mezi sebou. Vtom se ale před Ginny objevil Montague a čekal, až k němu trojice dorazí. Ginny chtěla uhnout, ale oba dva střelci Zmijozelu jí to nedovolili, bolestivě jí svírali a drápali do rukou, aby jí vyškubli camrál. Stále se blížili k Montagueovi a když k němu nakonec závratnou rychlostí dorazili, otočil se a praštil vší silou násadou na koště Ginny po hlavě.
Ginny upustila camrál a svalila se na koště. Oba dva střelci se od ní vzdálili a ona samovolně padala k zemi. Koště nechala někde ve vzduchu, z pusy jí vytékaly proudy krve a obočí měla celé krvavé.
Na poslední chvíli se kolem ní mihlo něco červeného, nakonec jí Harry na poslední chvíli doletěl a zase těsně nad zemí chytil.
Opatrně jí položil na mokrou zem, kapky jí smývaly z obličeje krev, pršelo strašným stylem. Diváci na tribunách řvali ze všech sil, i když nic neviděli, tak tenhle prachsprostý trik, co jí udělali, jim neunikl.
Harry jí nahmatal puls, stále ho měla, ale jinak nevykazovala známky života. Vtom se vedle Harryho přihnal Ron se smrtelně vystrašeným pohledem a začal Ginny prohlížet.
„Jsi v pořádku, řekni něco, Ginny, řekni něco.“ prosil jí na kolenou.
V tu chvíli se vedle nich objevily nosítka a Ginny se sama nadzvedla a přenesla se na lehátko. Harry se otočil, to madam Hoochová s vystrašeným pohledem jí kouzlem na lehátko přemístila, ti, co odnesli před malou chvilkou Colina, teď popadli nosítka s Ginny a utíkali s ní na ošetřovnu.
Na hřišti nebylo slyšet vlastního slova, studenti řvali ze všech sil jak jen mohli, někteří se snažili vyhrnout přes zábradlí na hřiště, všichni byli vyděšení z toho, co právě viděli. Ron měl slzy v očích a vyděšeně koukal na Harryho, ten ho s porozuměním uklidňoval, že se Ginny nic nestane.
„A je tam další branka!“ křikla Elianor, madam Hoochová se překvapeně podívala k obloze, Zmijozelští hráli dál, jako by se nic nestalo. Vtom pískla a přerušila zápas, Harry pochopil, že jí to, co udělali Ginny tak vyděsilo, že zapomněla přerušit zápas a Zmijozelští hráli v klidu dál.
„Ukodčíbe do Harry, do je peglo!“ křičel Dean s několikrát přeraženým nosem a pomláceným obličejem.
„Tohle nepřežijeme!“ křičel Seamus ze všech sil, aby přehlušil diváky. Lilo jako z konve, skoro na sebe neviděli, Harry už přestával vidět úplně, brýle sice už neměl zamlžené, ale měl je plné kapek, jak teď má najít malou zlatou kuličku velikosti vlašského ořechu?
„Přerušuji zápas!“ křikla Hoochová.
„To nemůžete udělat!“ křičel Montague.
„Co si to dovolujete, takhle sprostě smrtelně zranit vaší spolužačku!“ křičela na celé kolo Hoochová.
„To není moje spolužačka a já jsem pro to, abychom pokračovali!“ křičel na ní ledově Montague přes kapky deště.
„To musí odsouhlasit obě strany.“ řekla Hoochová.
„Já souhlasím!“ křikl hned Montague přes řev ostatních studentů na tribunách.
„Já teda rozhodně ne!“ křičel ze všech sil Ron.
„O tom nerozhoduješ, o tom rozhoduje váš kapitán a já tu žádného nevidím!“ křičel dál Montague a potutelně se zakřenil. Hned na to se zvedl ze země a spolu s ostatními Zmijozelskými se vznesl na košťatech do vzduchu.
„To přece nemůže!“ křičel Seamus.
„Ale může, nemáme kapitána ani zástupce.“ křičel Ron, aby přehlušil tribuny.
Hoochová na ně s politováním koukala a chtěla jim pomoct, ale nakonec řekla „Budeme pokračovat.“ a odešla.
„To přece nejde, vždyť nás zabijí!“ křičel Sloper.
„Bluv sáb za sebe, já jseb teď jedidý sdřelec!“ křičel Dean s přeraženým nosem.
„To nemůžeme vyhrát, Harry nic přes ten déšť neuvidí, budeme tady prostě do té doby, než z nás nevymlátí duši!“ křičel Seamus.
„Seberte se k sakru!“ okřikl je Harry, vyndal hůlku a namířil jí na své brýle. „Repelentus!“ v tu ránu se kapky deště od jeho brýlí začaly odrážet.
Všichni ho v kouzlu následovali, takže se kapky odrážely i od jejich obličejů.
„Harry, vymlátí z nás duši, prosím!“ prosil Ron.
Harry koukal na jejich vyděšené krvavé a vystrašené tváře, ale pak se naštval.
„Když ze mě teda budou chtít vymlátit duši, tak nemám v úmyslu jim to nijak zlehčovat!“ zakřičel z plana hrdla, zvedl majestátně Kulový blesk a přes vyděšené pohledy svých spoluhráčů se odhodlaně vznesl do vzduchu.
„On se zbláznil, Zmijozelští nás zabijí!“ křičel Sloper.
Všichni na sebe koukali a Ron se nakonec zašklebil. „Já mu věřím, jdu na to, za Ginny!“ zvedl své koště a vzlétl ke brankovišti.
Seamus, Dean a Sloper na sebe chvíli koukali, pak neochotně vzali své košťata vznesli se do vzduchu.
„Uděluji Nebelvíru další trestné střílení!“ křičela na celé kolo madam Hoochová a Elianor to po ní zopakovala na celé hřiště.
Madam Hoochová pak podala Deanovi, jedinému střelci Nebelvírského družstva camrál a ten se postavil před Bletchleyho.
V tom se ozval zvuk píšťalky a Dean se rozletěl vší silou proti Zmijozelskému brankáři. Hodil a zavřel oči, aby neviděl svůj výsledek.
Ozvalo se nesouhlasné nadávání, publikum rozhodně nebylo nadšené. Dean Bletchleyho neprohodil, ten jeho camrál lehce chytil a poslal ho k Warringtonovi. Ten se začal hnát k Nebelvírským tyčím. Deana přitom nechal daleko za sebou. Seamus ani Jack Sloper nemohli najít potlouky, kterými by Warringtona zpomalili. Warrington se řítil jako blesk přímo k Nebelvírským tyčím, už nebyl žádný další střelec, který by mu bránil v cestě.
Vzum!
V tom se kolem něho prohnala červená čára, byl to zase Harry, který nevydržel Zmijozelskou nadvládu a znovu přestal hledat zlatonku. Warrington na chvíli zazmatkoval, ale v dalším okamžiku už zase mířil k Nebelvírským brankovým tyčím s kruhy nahoře. Ron se připravoval zasáhnout, když vtom v poslední chvíli Harry vrazil do Warringtona a odklonil ho ze směru ke kruhům, takže je přeletěl. Dean ale byl daleko, Warrington nadhodil camrál Montaguovi, který již už brankoviště čekal od začátku. Harry se teď musel k němu vracet přes celou šířku hřiště. Camrál byl ale rychlejší, Montague ho chytil a letěl přímo k Ronovi. Rozpřáhl se a vší silou vrhnul camrálem přímo do Ronovi tváře, ten zaúpěl bolestí a začal si rukama přidržovat bolestivě obličej. Montague chytil padající Camrál a přes Rona, který teď nevnímal to, že znovu hází na branku, hodil camrálem do kruhů, v poslední chvíli ho Harry odrazil koštětem pryč. Nemohl ho ale chytit, je to chytač a camrál ho neměl zajímat.
Camrál popadl zase Warrington, v dálce Pucey blokoval Deana, snažil se ho zdržet, aby nedorazil k Nebelvírským brankovým tyčím. Warrington se rozpřáhl a vší silou hodil camrál přímo do kruhů. Harry se na poslední chvíli stačil přemístit a tečoval camrál pryč směrem od kruhů. Pucey v dálce stále nepouštěl Deana, začali se rvát, madam Hoochová na ně pískala, ale oni to nebrali v úvahu.
Camrálu se znovu zmocnil Montague, proletěl kolem obručí zpátky do střelecké pozice, Harry to bleskově zaznamenal a hnal se blokovat Montaguea. Ten ale, když byl Harry na blokovací pozici, camrál hodil Warringotonovi, který měl teď, když byl Harry u Montaguea, volnou střeleckou pozici na obruče, rozpřáhl se, Harry hnal Kulový blesk vší silou k němu, ale byl příliš daleko. Camrál vyletěl z jeho ruky strašlivou rychlostí přímo k levému brankovému kruhu, Harry byl pomalý, camrál ho předletěl a řítil se přímo do kruhu. V poslední chvíli se nahoru vyšvihl Ron a sejmul camrál v letu. Odrazil ho, zachránil tak další body, koukal se lstivě na Montaguea, aby mu řekl, že ho jen tak nedostanou.
Camrál chytil Warrington a znovu začal stoupat do střelecké pozice, proletěl kolem něj špatně mířený potlouk od Slopera, Seamus zatím pomáhal Deanovi v dáli. Harry byl připraven Warringtona blokovat, snažil se mu postavit do rány, jenže v tom okamžiku Warrington přihrál camrál Montagueovi. Harry to ovšem čekal a tak ve stejné chvíli co Warrington camrál přihrával, se hnal stejným směrem, v letu dohnal camrál a tečoval ho pryč od směru na Montaguea. Camrál popadl Dean, který se konečně dokázal osvobodit a letěl ke Zmijozelským brankovým tyčím. Harry se hnal za ním, jak nejrychleji mohl, Montague přiletěl ke Warringtonovi.
„Musíme Pottera zlikvidovat.“ řekl Warrington Montagueovi.
„Moje řeč, ten parchant je slizkej jako had.“ odvětil rozhněvaně Montague a připravoval se vyrazit za Deanem.
„Jak ho chceš odrovnat?“ zeptal se Warrington.
„Ne, neodrovnáme jeho…“ uvažoval nemilosrdně Montague. „zničíme jeho koště.“ řekl a oba dva se rozletěli směrem za Deanem a ostatními.
„Jeho koště?“ opakoval nevěřícně Ron, který jejich rozhovor slyšel. Dean kličkoval mezi potlouky od Crabbeho a Goyla, ve tváři měl nelítostný výraz, Harry ho kryl okolo, ovšem na těžkou váhu Crabbeho a Goyla neměl. Deana doletěl Pucey a začal mu rvát z ruky camrál. Dean se začal bránit, vedle Puceyho se objevil Harry, popadl ho za koště a ohnul znovu Kulový blesk dolů. Odtrhl Puceyho od Deana, který teď mířil přímo k brankovým kruhům, diváci řvali nadšením a povzbuzovali ho. Harry zatím pustil Puceyho a hnal se za Deanem. Předhonili ho ale Warrington a Montague, kteří se také hnali, co stačili, za Deanem. Dean byl ale příliš blízko kruhům, už ho nemohli zastavit. Napřáhl, rozeřval se na celé kolo kolik síly do rány dal a se vší vervou hodil camrál do vrchního kruhu, Bletchley nepočítal s takovou rychlostí, camrál kolem něj proletěl a s lehkostí proplul kruhem…
Nikdo nic neslyšel, diváci mohli strhnout tribuny, řev byl tak ohlušující, že se nedalo ani pořádně dýchat, všichni skákali a křičeli ze všech sil, Dean zůstal viset ve vzduchu a tiše oddechoval, Harry k němu přiletěl a poplácal ho po zádech.
„To bylo neuvěřitelný!“ křičel na něj nadšeně přes řev studentů na tribunách.
„Dígy, Harry.“ zabreptal Dean s krví na obličeji a několikrát přeraženým nosem, byl ale rád, Harry věděl, že ho to, že dal branku povzbudí.
„Jdeme na ně? Co říkáš?“ ptal se Harry.
Dean se zmohl na úsměv a řekl Harrymu. „Dy ale busíš chydid zladongu.“ brblal Dean.
„Budu pozorovat Malfoye, jakmile se za ní rozletí, budu mu v patách.“ řekl rozhodně Harry.
„Ale Harry, tvoje práce je…“
„Nenechám je vás zmrzačit!“ rozkřikl se Harry a odletěl od Deana.
„H..rr…y! H..r…y! …arr…y!“ ozývalo se z dálky.
Harry se otočil, byl to Ron, něco důležitého mu chtěl říct, ale zápas už zase pokračoval. Warrington měl camrál v rukou a letěl přímo na Rona. Vedle něho byl Pucey a Montague, kryli ho z obou stran, takže mu nikdo nemohl ublížit. Harry se s Deanem k nim přihnali také z obou stran, Harry začal Montaguea odtahovat, aby se dostal k Puceymu, vtom mu ale Montague drapl za Kulový blesk, zpomalil, Harry následně kvůli tomu zpomalil s ním. Na druhé straně od Harryho se objevil Warrington, také mu chňapl po koštěti.
„Co to děláte!“ křičel na ně Harry.
Oba se na něj zašklebili a rozletěli se přímo naproti tribuně. Harry začal pobízet Kulový blesk, aby brzdil, nešlo to, oba tlačili příliš silně, měli ho v sevření, navíc Harryho mačkali. Harry se snažil někomu z nich ubalit pěstí, ale oni byli starší, ruku mu chytili a zvrátili dozadu, Harryho to strašně bolelo, všichni tři se stále blížili ke tribuně, Montague ani Warrington ho nepouštěli, Harry úpěl bolestí, jak ho svírali a jak mu otočili obě ruce za záda. Stěna tribuny byla čím dál blíž, diváci nahoře vystrašeně zírali, jak se trojice žene přímo proti zdi.
V tom Prásk!, Montague Harrymu ubalil vší silou pěstí přímo o oka. Harry zařval bolestí a zavřel oči. Nemohl je otevřít, příliš to bolelo, brýle měl zničené, levé sklo bylo prasklé. Harry cítil, jak se mu husté kapky deště dostávají za brýle kryté kouzlem, už museli být přímo u té zdi. Vtom ho oba dva pustili ze sevření, Harry měl stále zavřené oči, levé oko ho silně pálilo, jako by mu do něj zajely střepy z levé čočky brýlí. Všichni najednou kolem začali křičet, Harry tušil, že už musí být přímo naproti zdi, ale oči ho boleli víc, takže instinktivně si kryl obličej, místo aby zatáčel s koštětem. Teď už to musí přijít, teď už tady musí být konec.
Vtom ho někdo drapl za hábit a silně zatlačil, aby mu přibrzdil let. Harry sebou v tom okamžiku práskl vší silou do zdi tribuny, náraz ale nebyl tak silný, protože ho někdo přibrzdil. Ramena ho ještě bolela od té chvíle, co mu zakroutili s rukama, teď po nárazu ramena přímo pulsovala bolestí.
Harry otevřel pravé oko, před sebou uviděl Rona, který ho úzkostlivě prohlíží.
„Harry, jseš v pohodě?“ ptal se Ron.
„A je tam další branka!“ křikla Elianor, Ron byl z brány pryč, měli to tam jak na střelnici.
„Jdi!“ křikl na něj Harry a odtahoval ho od sebe. Ron ale nechtěl, pořád si ho se strachem prohlížel, Harry cítil, jak mu z levého oka teče děsivá černá krev.
„Jdi, budu v pořádku!“ křičel dál Harry se strašlivou bolestí. Ron se otočil a neochotně odletěl. Harry se začal svíjet, oko přímo křičelo bolestí a o ramennou ani nemluvě. Obličej měl celý zakrvácený, brýle se mu zaryly hluboko do nosu, viděl však skrz pravou čočku, která nebyla prasklá a na kterou stále působilo odpuzovací kouzlo, ale ta bolest byla příšerná.
V tom doslova vybuchla bolestí i jeho jizva, pálila absolutně nepříčetně, Harry zapomněl na oko a drtivě si mnul jizvu, křičel bolestí na celé kolo. Jizva příšerně pálila, sílila čím dál víc, Harrymu se začaly ozývat v hlavě nějaké hlasy, nerozuměl jim, umírá snad?
Svalil se na Kulovým blesku celou svou váhou a bezděčně na něm ležel. Stále si mnul čelo, které příšerně pálilo.
V tom se to stalo, od tribun se začaly ozývat výkřiky, zatím nejsilnější výkřiky za celý zápas, Harry se zmohl a znovu otevřel pravé oko. V dálce viděl malinkatou tečku, byl to Malfoy a upaloval za něčím. Harry přes ten silný déšť téměř neviděl samotného Malfoye, natož pak to, za čím se žene, mohl by ale vsadit krk na to, že ví, co to je.
Sebral poslední své síly, krev mu okapávala od obličeje a stékala na dres, ruce měl zmožené, skoro je už necítil, koště teď bylo kluzké a mokré a brýle mu moc neseděly, navíc se mu příšerně zarývaly do nosu, nemluvě o příšerné bolesti způsobené zraněním a jizvou.
Harry si ale uvědomil, co říkal Lexter, přestal myslet na jizvu, přestal myslet na bolest, očistil svou mysl, jediné, co teď viděl, byl Malfoy.
Nadskočil na koštěti, když byl ve vzduchu, tak koště pod sebou otočil, sám se také otočil, takže rázem koukal přímo na Malfoye. Vystartoval přímo za ním, hnal se, jak nejrychleji dokázal, však také Kulový blesk stále zrychloval, nakonec dosáhl takové rychlosti, kterou snad ani nikdy neletěl, řítil se jako žížnivá čára kolem všech hráčů, kteří ani nestačili zaregistrovat, co to kolem nich proletělo, zůstávaly za ním jen kapky krve a kousky střepů, které mu odletovaly z obličeje. Malfoy byl už blízko, Harry se za ním řítil nepředstavitelnou rychlostí, až teď diváci zaregistrovali, že ta čára za Zmijozelským chytačem je domlácený Nebelvírský chytač.
Vtom bleskově obletěl Malfoye, ten se až lekl, co se kolem něho prohnalo a potom to spatřil, asi padesát metrů před ním se něco zalesklo. Harry na to soustředil zrak, bylo to ono, zlatonka.
Napřímil všechny smysly a vrhl se po ní, letěl jako o závod když vtom… Škub!
Najednou se mu obličej odlehčil a všechno se rozmazalo, Harry se hnal stále dál, ale viděl jen nezřetelné obrysy v hustém dešti, všechno bylo naprosto rozmazané a nejasné. Proletěl už tak daleko, určitě už musel zlatonku minout. Brýle, nemá brýle! Někam mu zmizely, bez nich neviděl opravdu nic, pršelo mu na obličej, voda se mu dostávala do rány v oku, to začalo ještě více pálit, jizva se znovu ozvala, Harry ztratil své očištění mysli, vtom na něj zase dolehla všechna ta bolest. Zastavil ve vzduchu na místě a zmateně se rozhlížel, všechno ho bolelo, přes krev už neviděl, ale dokázal zahlédnout Malfoye, pořád zlatonku ještě neměl, ještě je čas, vystřelil jako raketa k Malfoyovi, nic ale neviděl, pršelo hustě a ještě neměl brýle, takže všechno bylo rozmazané.
Vtom se zprava začalo něco ozývat, Harry byl zmatený, přes mlžný zrak měl špatnou orientaci, otočil hlavou doprava, něco černého se k němu blížilo, stále se to přibližovalo, bylo to kulaté, černé a železné, letělo to přímo Harrymu do hlavy, do obličeje…
PRÁSK!!!
Harrymu se zavřely oči, poklesla mu čelist, kterou měl nejspíš zlomenou, potlouk ho doslova sestřelil z koštěte přímo do hlavy, začal padat dolů jako šiška. Krev mu vytékala z pusy a obličeje, ani se nehnul, jen tak padal.
Na poslední chvíli se kolem něj něco prohnalo, v dalším okamžiku na to Harry dopadl, byl to Kulový blesk, zachytil ho asi metr nad zemí.
Harry se z něho svezl na zem a bezvládně padl na trávu. Stadión byl až podivuhodně tichý, všichni teď zírali na chlapce na zemi, kolem kterého se začala u hlavy objevovat kaluž krve, hruď se mu nepohybovala. Několik hráčů se k němu hnalo, většinou to byli ti s červenými dresy, pak k němu běželo ještě několik studentů, kteří se dostali přes zábradlí tribun. Několik vysokých postav profesorů, všichni se začali shlukovat u jednoho chlapce, který bezvládně ležel na zemi.
„Draco Malfoy chytil zlatonku!“ křikla na stadión nakonec Elianor.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA